Ježíšova

Je zima, drobný vločky na ramena sedaj a tíhou Svojí kroutaj záda podrazníkům, Který v tý mě blstotce světlo teplý hledaj. A k tomu v uších píseň Karla Gotta zní Ti. Vánoční čas dělá dobře možná dětem, Ale já cením, že něco končí. Je mi smutno, zima, šero. Dál sám v bavěle potácím se světem a v Dálí kapři poslední večeři žerou. Památka je narození Ježíšova. Otcové shánějí Lego a mile kam dary. Daviv cína, ti pak vločky poletovat. Svou virózu stěžký nechat plesat na poháry. Narození Masaryka a prvního máje. Jen cítit virhu, ano, možná jemně santal. Ta dětská postavička, co mé město haje, Kráčí si kolem jen, co snad dál, Minule snad dál. Posloucháte povyk na vánočních trzích. Vědou, až bude větší ráz, mě státi svitne. Nepoznána zima okolní ho mrzí. Snad na něj kentik narození nešlápe. Památka je narození Ježíšova. Otcové shánějí Lego a mile kam dary. Daviv cína, ti pak vločky poletovat. Svou virózu stěžký nechat plesat na poháry. Na přání se myslí při spatření komet, Který ve věčný zimě jinam nikam padaj. Usíná bližní, co bližního dnes vomed. Umělý stromky zkrátka jen tak neuvadaj. Památka je narození Ježíšova. Otcové shánějí Lego a mile kam dary. Daviv cína, ti pak vločky poletovat. Svou virózu stěžký nechat plesat na poháry. Na přání se myslí při spatření komet, Který ve věčný zimě jinam nikam padaj. Usíná bližní, co bližního dnes vomed. Umělý stromky zkrátka jen tak neuvadaj. Umělý stromky zkrátka jen tak neuvadaj. Umělý stromky zkrátka jen tak neuvadaj.