nemám tě už druhým rokem

Pomalu zapomínám, jaký to bylo, Když měla jsem tě blízko a když neexistoval čas. Teď tikání hodin nabírá rychlost. Někde mezi nebem a zemí daleko se toulám, Už mě nikdo nehledá. Stálo za to milovat Nebo ne? Hloubkou myšlenek bráním se snům o tvojí Tváři. Možná mělo to tak bejt, měla jsem najít to Ztracený sebe. Naučila čůrat bokem, když svítí chodba a tak Nenatečát. Zlobila nenastane. Jsem se čůrat Bokem, chodba těžký Oči a nic se nenastane. Maky sluncé ty plátaj, jak kdyby měl bejt dobrej Den. Voní vzpomínkami vzadu na krk, Dýchaj jménem, dá se před nima skrýt. Řekni mi, jak se vyrovnat s prázdnotou, Kdy ta černá zase se šedne. Slyšela moc krát, abych mohla Nastat. Moje teď. Naučila jsem nedůvěryhodný.