Zvedni koutky

Kde jsi ho nechala? Kdepak ti utekl? Kde může dlít? Škoda je nemalá. Nepřestávám hledat, někde musí tu být. Naposled měla jsi ho před malou chvílí. Koukám se všude, ale zdá se, že nic. Nikde ho nevidím, obavy sílí. Kdepak je tvůj smíšek? Proč ti upadl líc? Zas jeně vzpomínám, jak jenom zněl tvůj smích. Z přesladkých rtů, které nelíbat je hřích. Milovat bez smíchu je jak vařit bez soli. Tak zvedni koutky a pak všechno přebolí. Předtím byl na tvé tváři, jak je mu zvykem. A rázem koutky máš o poznání níž. Jakým to kouzlem nebo podlým dechem to by bylo, Jestli ho zas neprobudíš? Naštěstí nebyla to chvíle moc dlouhá a už je Zpátky tam, kde být i měl. Od příštích smutků chvíle pouhá. Snad bych ho měl hlídat, kdyby zas utéct chtěl. S nadšením sleduji, jak sluší ti tvůj smích. Kdejaký žal pak po něm v nenávratno ztich. Milovat bez smíchu je jak vařit bez soli. Tak zvedni koutky a pak všechno přebolí.