Špinavá Hra E

Pořád hrajeme stejnou špinavou hru. Dál přijímáme krutý rány osudu. Rodíme se, umíráme stále dál a dál. Nejde to změnit, když bych si to přál. Celej náš život je jedna velká hra, Která je řízená odněkud seshora. Nezáleží na tom, jak ho chceme žít, Ani na tom, jak si ho umíme zařídit. Všechno je tu jednou předem prohraný. I když nechceme, musíme odejít z tohodle světa, Kterej nám Bůh dal. Je úplně jedno, že si to nikdo nevybral. Prostě musíme jít, když to tak Bůh chce. I když se nám nechce, tak odsud musíme. Hrajeme s kartama něčí hloupou hru. I když vyhráváme, musíme odválit. Je to taková divná spravedlnost, I když je to vlastně úplná pitomost. Nikdo na tom ale teď už nezmění nic. Lidi zkrátka umíraj, co dá se dělat víc. Pořád hrajeme stejnou špinavou hru. Dál přijímáme krutý rány osudu. Rodíme se, umíráme stále dál a dál. Nejde to změnit, i když bych si to přál. Bůh nám život dal a Bůh ho zase bere. Každej přišel o někoho, kdo odešel do nebe. Někdo přišel o toho, koho měl nejvíc rád. Někomu zas umřel nejlepší kamarád. Stejně tak, jak začal, tak život končí vá a Každýho, kdo odešel, někdo vzpomíná. Tak to na tom světě už odpradávna chodí. V tomhle jsme tu všichni na stejný lodi. Musíme tam všichni jednou projít, jdu i já za Každýho, kdo tu zůstal. Teď jinej umírá a každej z nás si takhle Hraje se svým osudem, i když máme trumfy, Stejně to prohrajeme. Všichni byli jsme předem bez soudu souzeni, Předem stanovený čas, co smíme být na Zemi. Tak jako ty ostatní musíme na onen svět. Boží rozhodnutí se nedá nikdy vzít zpět. Pořád hrajeme stejnou špinavou hru. Dál přijímáme krutý rány osudu. Rodíme se, umíráme stále dál a dál. Nejde to změnit, když bych si to přál. Prožívat to samý pořád dokola. Rodit se umřít vždycky, když smrt zavolá. I když nás to nebaví, musíme takhle žít. Ničím nejde tahle věčná klepa zastavit. Přes to, přese všechno musíme jít dál. S tím, co dostali jsme do rukou, musíme hrát Stále dál a dál se smrtí prohrávat. Donekonečna se stále vlastního konce bát. Všechno jednou končí a zase začíná. Bohem jsme zatraceni. Osud nás proklíná. Naše prokleté duše nikdy nenajdou klid, Dokud budeme dál na tomhle světě žít. Ve věčným koloběhu věčnýho zrození jsme na tomhle Světě jako v pasti chyceni. Takhle to chodí už pěknou řádku let a bude Stále dál, dokud je světem svět. Hrajeme stejnou špinavou hru. Dál přijímáme krutý rány osudu. Rodíme se, umíráme stále dál a dál. Nejde to změnit, i když bych si to přál.